Během večera se mi z nitra ozvaly osobní vzpomínky prarodičů, rodičů i mé….a také asociace s dneškem.
Před pětašedesáti lety jsme mnoho o Rusku nevěděli. Nevěděli nic o rusofilství, ke kterému nebyli ani žádné důvody, nic o ruské duši. Jediné co bylo k dispozici, byly představy. České představy o "laskavých bratrech" z východu. Naivita nakonec sebou spolu s námi smetla i Slováky, nenesoucí tentokrát žádnou vinu na katastrofě naší tehdejší mladé demokracie. Ale nebyli to jen důvěřiví Češi, i Roosvelt Stalinovi vždy doslova naletěl. Neuvědomoval si, že i některé evropské, zvláště však rusko-asiatské myšlení má jiná pravidla, vyznačující se naopak nedodržováním pravidel a dohod, oproti západně kapitalistickému myšlení, založeném na dobré pověsti a charakteru.
Stalin sám, masový vrah a bezcharakterní podvodník světového formátu byl však i na východě extrémem. Zabil víc milionů spoluobčanů v míru, než kdokoliv před ním v morech a válkách. V mládí si Gruzínec Stalin nechal říkat různě a jednou z přezdívek byl i Koba. Stejně jako nepřátelé i Kobovi kamarádi mizeli nejen z dohledu a ze světa, mizeli i z dobových fotografií.
Paní doktorka Ryčlová zakončila v programu glosu o Radzinského povídce větou:
"Historie se opakuje, ale lidstvo se z ní nikdy nepoučí."